Facebook

Podpora IPv6

IPv6 ready

Anketa

Má smysl budovat sousedskou síť v Rudné?
Určitě ano, hned se připojím také
57%
Ano, ale zatím se nepřipojím
17%
Nemá
9%
Nechte to komerčním providerům
6%
Co je to síť
11%
Celkem hlasů: 414

Upgrade tasks

  1. Check upgrade status
  2. Update modules
  3. Enable maintenance mode
  4. Verify maintenance theme
  5. Verify access to update.php
  6. Disable non-core modules
  7. Verify default theme
  8. Backup current site
  9. Replace Drupal core
  10. Run update.php for core
  11. Download new project versions
  12. Backup current site
  13. Run update.php for modules
  14. Re-enable modules
  15. Check status report

Japonci by na to použili složité přístroje...

... a Češi tyč. Beautiful!

Bylo nebylo, stál jednou jeden anténní stožár. Nebyl úplně nejnižší, ale celkem takový zatížený. Spojů přes něj vedlo nepočítaně a dat neměřitelně. Celkem spokojeně stál, když jsme si jednou řekli, že zokruhování sítě je celkem príma věc, ale dneska už nevyhovuje a začali stavět třetí páteřní trasy. Navíc jsme přijali studenty na povinnou praxi na průmyslovce a školy chtějí chodit na kontrolu do kanceláře, kterou jsme jinak nikdy nepotřebovali a nyní pronajali. Pro třetí páteřní spoj a přípojku do kanceláře ale potřebujeme trochu vyšší stožár než máme. Zahájili jsme tedy akci upgrade stožáru.

Prvním krokem byl nákup coulové trubky, standardní délky 6 m. Do ní byl odborně vyvrtán otvor a to kolmo na podélnou osu a ještě navíc skrz naskrz.

Takový stožár++ ale potřebuje kotvení, takže prvním krokem k zvyšování bylo ukotvení stávajícího stožáru kotevními lany. To se nejlépe dělá do trojúhelníku, pokud ovšem máte v každém vrcholu trojúhelníku patku, ke které lana přivážete. Tuto podmínku jsme skoro splnili, protože jsme měli obsazena dvě místa ze tří. Pravda neměli jsme až tak úplně patky, ale on takový 50 let starý strom má s patkou hodně podobného, třeba to že drží v zemi. Třetí místo jsme vyřešili zaparkováním automobilu do vhodného místa. Toto uspořádání má zásadní výhody, protože místo napínáku na lano používáte popojíždění autem. Je to metoda rychlá, a pokud máte auto naložené železným šrotem, i spolehlivá.

Jedině je třeba dávat trochu pozor, aby řidič vozidla neměl zaječí úmysly, třeba nedostal chuť na večeři, protože lidé se zájmem o surfování na stožáru za autem se těžko hledají a je jich v akci poměrně velká spotřeba.

Ve chvíli kdy byla lana napjata, a mohli jsme na ně hrát rockové skladby, byla zahájena skutečně kritická akce. Bohužel její dokumentace je fotograficky slabší, protože se zákeřně udělala tma. A focení na ISO 1600 má přece jen své mouchy. Teda bugy. Ehm vlastně šum. Ale takovej jako velkej.

Následující akce by se správně měla udělat tak, že se vezme autojeřáb a nebo vrtulník, zvedne se tyč do vzduchu a zasune se do dutiny ve stožáru. To předpokládá nasazení desítek osob na koordinaci, uzavírky komunikací, protože v našem případě by to byl skutečně velký jeřáb, televizi Nova natáčející akci století. Jenže desítkami osob nedisponujeme a TV Nova měla zrovna jiný program.

Proto jsme zvolili metodu kreativnější. Prostě tyč zvedneme nad hlavu nastojato a nasadíme do stožáru. To není žádný problém. Zahájili jsme nácvik na štaflích, abychom to měli v paži. Nechápu jak je to možné, ale ani jednou jsme to nedokázali. Přitom je to operace sestávající jen ze dvou kroků, zvednu tyč a pustím tyč. Oba cvičící vzpěrači přisuzovali neúspěch tomu, že nemají dostatečnou motivaci, když to zkouší jen tak nasucho a na zemi. Tyč navíc odmítala spolupracovat. Pořád se potvora kývala, nechtěla respektovat, že díky odstředivé síle má k rotující zemi zaujímat polohu kolmou k tečně.

Středoškoláci nechápali kde je problém, vysokoškoláci jej přisuzovali Coriolisově síle a studenti postgraduálu navrhovali, aby se s tyčí pohybovalo pouze ve směru rotace země a tím se Coriolisova síla eliminovala.

Já jsem navrhoval umístit na konec stabilizační olověné závaží, ale nevím proč na mě koukali jak na blázna.

Protože jsme ale Žižkovo potomci, alespoň části některých z nás, nevzdali jsme se a pokračovali akcí naostro. Oba vzpěrači, kteří dnes zahájili kariéru, se připoutali k vrcholku zakotveného stožáru a čekali na tyč, která doufala, že se stane stožárem.

Při čekání je napadlo, že by se mohli domluvit, jak tyč budou zdvihat. A hned se ukázalo, že to není tak snadné, protože si při většině postupů překáželi. Začali tedy na vrcholku stožáru hrát Twister a tím dosáhli hned dvojitého světového prvenství, možná i trojitého lokálního. Jednak ještě nikdo nikdo nikdy nehrát Twister na vrcholu stožáru. Za druhé při tom nebyl přikurtovaný v horolezeckém sedáku. A za třetí, vzhledem k nerozšířenosti této hry v ČR to byl možná první match na Praze-západ, pokud ne rovnou v ČR. Pravda je, že aktuální rozšíření neznám, neboť mě nevím proč šestnáctky na školní párty v posledním roce, či desetiletí, nezvou. Zmínil bych ještě, že tato hra se obvykle hraje ve smíšeném obsazení, ale když máme to registrované partnerství...

Tady už pomalu mohu prozradit, že námi použité auto železným šrotem naložené nebylo. To vedlo k zajímavému efektu, kdy se auto jakoby cukalo směrem vzhůru se zřejmým úmyslem vzlétnout. O to prosím není ani obojživelné, natož tříživelné. Nijak zvlášť mě to nerozrušovalo, protože jsem stále čekal, že kluci pochopí, že takto to nejde a zvolí nějakou konzervativnější metodu. Bohužel se ukazovalo, že Žižky mají více než by bylo zdrávo, potažmo bezpečno, a hodlají pokračovat ve hře s tyčí.

Na dalším obrázku vidíte, že začalo jít skutečně do tuhého a tyč se vydala na cestu na vrchol. Tady už se na kvalitě fotek podepisuje nejen tma, ale i počínající lehká nevolnost fotografa, aneb mě.

Na hřebeni byla tyč vytrčena a začala být zdvihána na a hlavně nad vrchol. Jak vidíte, v Jirkovi se projevuje záchvěv pudu sebezáchovy a uhýbá z dráhy, po které jsme čekali, že se bude řítit tyč. Na stoupající tyč byl impozantní pohled. Předpokládám, že alespoň někteří čtenáři někdy počítali chování dvojitého kyvadla, šťastnější jej mohli i vidět v reále v době, kdy se ve školách vyskytovalo naživo a ne jen jako flashová animace ve výukovém software. Ale ani ti nejšťastnější neviděli dvojité kyvadlo vzhůru nohama. To se hýbalo prostě všechno, stožár se kýval, tyč vlála, auto se zdvihalo, kotevní lana zpívala.

Ač je to zcela nadpřirozená událost, tyč se podařilo zvednout několik milimetrů nad stožár a potom zapadla do stožáru a sama se stala stožárem. Ten je nyní vyšší o necelých 5 m. Poslední minuty zdvihání mi přidaly několik dalších šedivých pramenů.

Po krátkém zajásání se ukázalo, že jeden z horolezců si pro jistotu upevnil postroj ke stožáru tak, že jej navlékl shora. Teď jej ale jaksi nemohl stáhnout, protože jednak byl stožár vyšší o těch pár metrů a jednak do odborně provrtaného otvoru byla zasunuta tyčka, držící stožár ve správné poloze a ta byla tak dlouhá, že znemožňovala přetažení postroje směrem vzhůru. Bylo nasnadě, že tam bude muset zůstat a k modernímu vybavení bude přidán jako signalista a vybaven praporky bude předávat data v době výpadku proudu. Všichni byli touto myšlenkou nadšeni, ale nikdo nechtěl jít dělat signalistu na ostatní stožáry. Museli jsme tedy zvolit méně atraktivní řešení, horolezce vyprostit a postroj nechat na stožáru pro použití budoucími generacemi.
Nyní stožár čeká na vystrojení a doufám, že brzy přes něj začnou téct nějaké veselé pakety.

Celou akci máme zdokumentovánu i v naší fotogalerii.